Michelangelo

Michelangelo Buonarroti se narodil 6.března roku 1475 v Caprese u toskánského Arezza. V mládí Buonarrotiové svěřují syna do péče venkovské pěstounky. Snad spolu s mlékem kojné, dcery a ženy kameníka, načerpal mladý Michelangelo lásku k mramoru. Jeho vášeň později způsobí, že opustí školu i navzdory svým rodičům, kteří si přejí, aby studoval gramatiku a stal se humanistou.

Michelangelův otec,  starosta Caprese, byl velmi pracovitým člověkem. Michelangelo po něm tuto vlastnost zdědil. Zde je zajímavé všímat si Marse v konjunkci se Sluncem, která v tomto horoskopu představuje otce a v trigonu na Saturn, to je typický aspekt energie, vytrvalosti, houževnosti, ale i systematičnosti a precisnosti, trigony od Urana a Neptuna celou konstelaci zesilují, dodávají intuici, nápaditost, schopnost pohotově reagovat.

Byl druhým z pěti synů – Slunce a Mars, tedy obě mužské planety jsou v domě třetím, tedy domě sourozenců ve dvojitém znamení Ryb pod mimořádně skvělou aspektací.

Stejně jako při pohledu na horoskop Leonarda da Vinciho nás i v horoskopu Michelangela zaujmou nápadné planetární konfigurace. Silně zdůrazněná vodní znamení znamenají vždy výraznou citlivost, vnímavost, jsou-li prvky navíc pospojovány do planetární konfigurace nazývané velký trigon,dá se hovořit až o genialitě a jasnozřivosti.

Druhou klíčovou konfigurací je Merkur umístěný na konci znamení Vodnáře v konjunkci s Lunou a sextilu na Venuši. Tento aspekt zvyšuje přirozenou inteligenci člověka, emocionální složka představovaná Lunou a ryze analytická představovaná Merkurem se prolínají a spolupracují, subjekt je schopen analyzovat své pocity, sextil Venuše pak dává smysl pro krásu,  umělecký projev. Obě tyto konfigurace napovídají na mimořádnost ve vnímání a myšlení nositele horoskopu. Není  bez zajímavosti, že Michelangelo byl také básník, poezii se věnoval zejména v poslední části svého života.

Obtíže bychom  v tomto horoskopu mohli hledat v kvadratuře mezi Venuší a Saturnem, jedná se o aspekt citového nenaplnění, frustrací. V této souvislosti není bez zajímavosti, že Michelangela v mládí udeřil do nosu násilnický sochař Torrigian a na vždy ho zmrzačil. V horoskopu, ve kterém jsou zdůrazněna vodní znamení bude mít tento aspekt daleko destruktivnější účinky, protože člověk je extrémně vnímavý. O Michelangelovi se hovoří jako osamělém gigantovi. Celý život žil sám, vyjma několika přátelství. Velký vliv na něho měl platonický vztah s vdovou Vittorií Colonnou, markýzou z Pescarry, její smrt roku 1547 byla pro Michelangela velice bolestná.

Michelangelo byl velmi vznětlivý, i jeho nejbližší přátelé a příbuzní s ním jednali s největší opatrností.  „Naháníte strach každému, dokonce i papeži,“ napsal mu jeho důvěrný přítel Sebastiano del Piombo. Michelangelo se ve své odpovědi vyvrací a snaží se omluvit, ale usvědčují ho jeho vlastní dopisy bratrům, ve kterých je chvíli velmi laskavý a jindy je velmi příkrý a drsný. Známá je příhoda s Leonardem da Vinci, kterému neomaleně přímo na ulici vyčetl všechny jeho chyby.

Kde se v horoskopu tato vlastnost bere? Prvá věc je silná citlivost a vnímavost, způsobená silným obsazením vodních znameních, druhou Saturn v domě sedmém, který hovoří o velké zranitelnosti a pochybnostech ve vztazích, maskou pak bývá chlad, odměřenost, přísnost, třetí konjunkce Marse se Sluncem v domě třetím sice pod krásnými trigony, ale také v opozici na Pluto, což se dá vysvětlit jako tendence k razantnějšímu vyjadřování, někdy bezohlednému.

Jeho nejproslulejší sochou je zřejmě David, práce na ná trvaly dva roky. Socha Davida byla 14.5.1504 převezena z Michelangelovy dílny ke vchodu do paláce Signorie. Z astrologického pohledu je toto datum mimořádně zajímavé. V ten den nastalo novoluní na druhém stupni Blíženců a vytvořilo trigon na Michelangelova Jupitera.

Dlouhodobější mundánní konstealce jsou rovněž pozoruhodné, v té době na nebi stála konjunkce Jupiter na radixovém Saturnu a rozehrávala velký trigon v Michelangelově horoskopu. Téměř přesný byl trigon Jupitera na Uran v základním horoskopu. Dále tranzitující Uran tvořil trigon na své radixové postavení a na radixový Saturn. V době jeho práce přecházel s.d. Luna přes Mars a Slunce a rozehrávala opět velký trigon v jeho horoskopu. Tímto dílem si získal velkou proslulost, aspekty hovoří o vzestupu, úspěších, poctách.

Jeho nejznámější malířskou prací jsou fresky v Sixtínské kapli, celkově se jedná o téměř 500m čtvereční plochy. Práce začíná v roce 1508 a první část sixtínské kaple je odhalena 14.8.1511, práce se opozdily, protože umělci se nedostávalo prostředků, papež Julius II. je tou dobou na válečném tažení ve Francii a i přes Michelangelovu intervenci mu odmítá poslat peníze, jakmile se ale od přírody vznětlivý papež navrací, dává najevo svoji netrpělivost a neváhá vstoupit na lešení, aby se sám přesvědčil, jak práce pokračují. Výsledek je ale úchvatný. Umělec rekapituluje nadlidské úsilí, jenž bylo nutné k realizaci fresky takto:“Při malování jsem celý zkroucený a dřu jako vůl….Musím zaklánět hlavu, bolí mě za krkem, do zad jakoby se mi zatínal orlí pařát…A zatím barva stékající ze štětce pokrývá můj obličej překrásnou mozaikou.“  Konstelace jsou po dobu tvorby této fresky velmi napěťové.

V roce 1534 přijímá zakázku na dekoraci oltářní stěny v Sixtínské kapli a téhož roku provádí první skici. Vlastní malba začíná v létě roku 1536, s kresbou je hotov na podzim roku 1541. 31.10.1541 papež Pavel III. slavnostně odhaluje malbu Posledního soudu. Nejpřesnější je v té době tranzitující Uran jdoucí trigonem přes radixovou Venuši a Jupiter procházející konjunkcí přes Pluto.

Dvanáctého února celý den pracoval, čtrnáctého si vyjel jako vždy na koni a to i přes to, že bylo špatné počasí, patnáctého dostal horečku, tento den Mars kvadraturou přeně napadl vládce domu šestého Merkur. Umírá téměř devadesátiletý v Římě 18.2.1564, Synovec Lionardo jeho tělo tajně převáží do Florencie, slavnostní pohřeb se uskutečnil v kostele San Lorenzo. Čtyři nejvýznamější umělci tehdejší Florencie jsou pověřeni prací na jeho náhrobku. Je to sochař Benvenuto Celliny a Bartolomeo Ammannati a malíři Bronzino a sám Vasari.

Michelangelo byl pohřben v kostele Snta Groce, návrh náhrobku, který byl Michelangelovi postaven navrhl Vasari.